Nejen k zamyšlení

Přirozené důsledky dětských „neposlušností“ aneb trestat či netrestat?

Že se děti nebijí, s tím dnes (konečně) souhlasí většina české populace. Jenom si nejsem jistá, jestli některé náhradní metody, které kreativní rodiče používají k vynucení své vůle, nejsou stejně potupné. Namátkou například dítě uřvat silou hlasu, zamknout ho do sklepa, vyhrožovat mu dětským domovem atd.

Tak co zbývá? Nechat si všechno líbit a čekat, až si na to dítě přijde (nebo nepřijde) samo? Moc se mi líbí přístup popsaný ve zde mnohokrát zmiňované knize Respektovat a být respektován. Zkrátka a jednoduše nechat na dítě dopadnout důsledky jeho rozhodnutí. Všude, kde je to možné. I tak ale spousta nepřístojností zbývá. Co s nimi? Jak z dítěte vychovat zodpovědného člověka a nezbláznit se? Jak s ním mít dobrý vztah všem nevyhnutelným konfliktům navzdory?

Všechny „tresty“ by měly splňovat tři předpoklady.

1. Souvislost

Následek, trest je nejlépe logickou součástí příčiny, nežádoucího chování. Je pitomost dítěti zakázat pohádky, když rozlilo kakao na koberec. Větší logiku dává požadavek, aby skvrnu vyčistilo, ať už samo nebo s pomocí rodiče.

2. Přiměřenost

Dává smysl, aby dítě vyčistilo onu skvrnu od kakaa. Nepřiměřené by bylo po něm chtít, aby vyčistilo celý koberec, případně taky vyluxovalo rovnou celý byt.
Trochu se mi vybavuje věta jedné mé příbuzné: „Dám ti bonbón, ale musíš být hodný.“ Schválně se dítěte zeptejte, co to znamená být hodný? A co si pod tím vlastně představují dospělí? A opravdu chcete, aby z dítěte vyrostla bezduchá loutka na dálkové ovládání?

Číst dále -> ZDROJ: http://zena007.cz/prirozene-dusledky-detskych-%E2%80%9Eneposlusnosti-aneb-trestat-ci-netrestat/

zanechte odpověď