Seskupuje jsme se jako vždy až ve vlaku, jelikož účastníci ze Sokolnic a ze Žatčan nastupují až ve stanici Sokolnice – Telnice. Vyrážíme krátce po osmé hodině, v Brně přestupujeme na jiný vlak a v devět už frčíme do Kuřimi. Vystupujeme z vlaku, rozpočítáváme se a míříme rovnou na modrou turistickou značku. Patnáct dětí a tři vedoucí. Při cestě potkáváme travnatý plácek, na kterém hrajeme seznamovací hru.
Pokračujeme ještě kousek, rozdělujeme se na dvě skupinky (kluci a holky) a každá dostává mapu. Na zadní straně mapy je zpráva zašifrovaná v morseově abecedě. Zatím co holky rychle vytahují šifrovací pomůcku, papír a tužku, kluci zjišťují, že nemají nic. Vytvářím jim tedy šifrovací pomůcku, předávám, půjčujeme jim propisky a s dalšíma dvěma vedoucími odcházím. Jdeme napřed a necháváme děti, ať se s šifrou a s mapou poperou sami. Po dvaceti minutách ještě posílám vedoucím skupinek sms s rozluštěnou zprávou a protože nás začíná lehce tlačit čas, přidávám ještě upřesňující informaci.
Holky vše zvládají ještě před sms, klukům se však zpráva nedaří rozluštit a tak vychází až po nápovědě. Holky bezpečně nachází vrchol Babí lom, kdežto kluci si i přes nápovědu vymýšlí, kam mají jít, a jdou na rozhlednu. Po telefonické domluvě se přesouvají za námi. Holky zatím vegetují na vrcholu a zapisují se do vrcholové knihy.
S Miikem vyrážím klukům naproti. Potkáváme je kousek od rozhledny a vedeme je na vrchol. Tam se také podepisují do vrcholové knihy, pauza na vydechnutí a svačinu, a všichni vyrážíme na rozhlednu. Tam se zdržíme asi 15 minut a vydáváme se na zpáteční cestu. Nevracíme se ale do Kuřimi, nýbrž jdeme na vlakovou zastávku do České.
Z přímé cesty ještě odbočíme k rybníčku u Lelekovic (cca 150 m). Ten je ale vypuštěný. Po krátké pauze pokračujeme dál. Jdeme na vlak na akorát. Pár set metrů od vlakové zastávky se odpojuji a běžím dopředu zjistit, jaký je stav. Ostatní také kousek popobíhají. Na zastávce zjišťuji, že vlak má 5 minut zpoždění.
Vzkazuji na dálku, že mají čas. Zpoždění nám umožňuje v klidu dojít, vytáhnout jízdenky označit je. Ještě se v klidu přepočítáváme, přičemž rovnou kontroluji, jestli má každý jízdenku a zda ji má označenou. Sotva dokončíme kontrolu, vidíme ze zátočiny vyjíždějící vlak. Nastupujeme, ale místa k sezení hledáme marně. Stojíme v prostoru dveří, někteří sedí. Po několika zastávkách se uvolňují některé sedačky a tak si někteří sedají. Opět v Brně přestupujeme, ale tentokrát máme hodinu do odjezdu. Jdeme se tedy podívat na Vánoční strom na náměstí Svobody. Prohlížíme si strom, betlém, někteří zvoní ve zvoničce a vydáváme se kolem stánků. Nemáme ale čas na nákupy a tak se pouze díváme.
Když přicházíme na nástupiště, vlak už tam stojí. Volná místa nacházíme až vepředu. Nastupujeme, poslední kontrola jízdenek průvodčím a už se loučíme. Výprava se i přes pár počátečních organizačních problémů vydařila a to díky každému, kdo na ní byl.
Pája