Proběhlé akce

Víkend pro nejstarší

Autorkami článku jsou vedoucí 20. skautského oddílu Vyriony (YMCA) Miridy a Rybka.

Jak to celé začalo? Byla to složitá historie, ale již před několika měsíci se na nás obrátili vedoucí ze střediska Tumulus, že by rádi zažili nějakou „stmelovací“ aktivitu pro vedoucí a my jsme si řekli proč ne, tohle nám není cizí.

Následovala domluva o formě akce s Filipem a mohlo se začít chystat. Trvalo několik dní, než jsme byly s přípravou spokojené. Chvílemi to vypadalo, že akce ani neproběhne kvůli malé účasti, ale nakonec přece jen všechno dobře dopadlo a byl pátek 28. 4. 2017 „den D“.

Ráno jsme se sešly v 10.15, prošly jsme si všechny bodu programu, jestli je vše připraveno. Následovalo procházení Brna a příprava první fáze hry.

V 17.00 měli účastníci sraz na hlavním nádraží. Posíláme k nim naši spojku, která jim vysvětluje, že jsou v nebezpečí a že jim chce pomoci dostat se pryč.

Příště jde pro plakát do kavárny někdo, kdo nemá brýle – mám zamlženo…

Čtyři osoby (Agent, Anda, Filip a Saša) s batohy na zádech mají hodinu a půl na to, aby zjistili, kde je bezpečný dům, kam mají dorazit. Běhají po Brně a snaží se dělat, co je v jejich silách. My s Rybkou je velmi nenápadně sledujeme, kde se dá a doufáme, že spoj do Podivína stihnou.

Kde je Ústavní soud?

V 18.36 už spokojeně sedí ve vlaku. My běžíme k autu a snažíme se být v Podivíně dřív než ti čtyři. Přijíždíme až chvíli po nich. Obsadíme YMCA základnu, společně večeříme, seznamujeme se a mluvíme o cílech této akce: zlepšit práci v týmu a vzájemnou komunikaci.

Wow, taky chceme takovou klubovnu.

První aktivitou je council/poradní kruh. Mluvíme společně o věci, kterou máme spojenou se skautem a máme ji rádi. Zkoušíme také první dělení se na týmy na hru „Krycí jména“.

Ale tady není žádná babička.

Sobota 29. 4. 2017

Našim cílem je účastníky trochu rozhýbat a kouknout se, jak se dělí na tým a jak v týmu fungují. Máme pro ně nachystané běhací sudoku a následně všichni společně hrajeme jogurtbal. Je to velmi to poměrně krutá hra. Zničíme všechny kelímky, zašpiníme všechno oblečení a Agentovi u pádu na zem kapku chromne ruka. Endorfiny jsou vyplaveny, účel je splněn.

Kde je devítka?

Po obědě zcela strategicky volíme poněkud klidnější aktivity, abychom šetřily síly našich svěřenců. V první řadě vystavujeme náš milý mini tým zkoušce, kdy mají za 18 minut postavit co nejvyšší věž pomocí 20 špaget, metru lepicí pásky, metru špagátku a jednoho maršmelouna, který má být umístěn na špici jejich výtvoru. Tým pracuje velmi dobře. Věž měří 54 cm a poslední dvě minuty již nemají co dělat 😉 Následují další dvě sedací hry, kdy nám pouze zapaluje mozek.

Něco jako Eiffelovka, ale potřebujeme jen 3 nohy.

Je čas večeře, proto začínáme rozdělávat gril, abychom si připravili hermelíny k večeři. Do 21.00 sedíme u ohně a povídáme si o dnešním dni. Hodnotíme jednotlivé aktivity. Zkoušíme se vzájemně podělit o naše zážitky. Když se zvedáme, abychom přešli do budovy, do tepla, ptá se Agent, jestli se ještě něco bude dít. CHACHÁÁ, JE TO TADY! Jistě, že se něco bude dít. Zde je prostor pro zužitkování nastřádaných sil.

Hoří nám grill!

Agent, Anda, Filip a Saša mají 10 minut na to, aby se sbalili, zavázali si oči a naskočili do auta. Čeká je noční výsadek. S Rybkou účastníky odvážíme cca 17,5 km daleko, mají za úkol přijít, co nejrychleji domů cestou, kterou zjišťují pomocí zašifrovaných zpráv, které je na trase čekají. Sotva je vyhodíme z auta, spěcháme rozvést „kontroly“. Přijíždíme do Podivína a čekáme.

Kdo vezme ploutve a šnorchl? Kosatku beru já!

Tak tohle bude oheň líných Kanaďanů…

Neděle 30. 4. 2017

Ve 2.00 se rozhodneme jít s Rybkou spát, než zbytek dorazí. Budíme se poměrně často ve stresu, kde jsou tak dlouho?! Přichází v 7.06 (cca o čtyři hodiny později oproti našemu předpokladu), ale vypadají spokojení. Společně snídáme, bavíme se, jak se jim dařilo, co bylo fajn a co byl pro ně stres. Posíláme je spát a sami začínáme vařit oběd a pomalu uklízet, abychom po obědě mohli odjet domů.

V Lednici je jako v mrazáku
… a mlha, že by se dala krájet.

Všechny budíme v 11.00, jdeme si ven zaběhat na rozcvičku naši oblíbenou oddílovou hru. Je vidět, že jsou všichni unavení, ale drží se 😉 Už nás čeká pouze jídlo a udělení „díků“ našim účastníkům. Saša odvážlivec spěchá na vlak, protože potřebuje jet domů. My zbytek ještě čekáme na našeho hostitele z YMCA, předáváme mu klíče a jedeme do Brna.

Neviděl někdo mop?

Za organizátory musím říct, že se těšíme na nějakou další společnou akci, snad i ve více lidech. Líbilo se nám to :o)

Sice jsme vám nic nekoupili, ale jsme moc rádi, že jste to pro nás nachystaly.

Chceme Miridy a Rybce poděkovat za všechno, co pro nás připravily, za zážitky, které nám zprostředkovaly, za prostor pro sdílení, za možnost být účastníky akce připravené jen pro nás, za čas, který akci věnovaly. Mrzí nás, že nás nejelo více, a o to víc těší, že jste do toho šly i pro těch pár lidí. Díky za všechno – moc si toho vážíme. 🙂

Fotky na Rovernetu

Jeden komentář

zanechte odpověď