Na Obroku 2017, který se pro účastníky konal od 7. do 11. června, jsme byli členy servis týmu. A co jsme dělali?
úterý 6.6. (přípravy)
Agent: „Někdy dopoledne jsem byl zaúkolovaný zajet koupit desky pro foto-koutek. Při příjezdu do areálu už začínalo být jasné, že bude velká průtrž mračen. Proto jsem rychle složil materiál z auta a běžel jsem se se schovat. Byl jsem nachlazený, a tak jsem nebyl ochotný jako ostatní servisáci až do večera stavět v dešti. Proto jsem se až do noci zašíval v Kovárně.“
Anda: „Přijela jsem v úterý a ještě když pršelo (honem než se setmí) stavěla stan společně s lidmi, kterým jsem před tím pomáhala stavět stan já. Skončili jsme akorát tak, že jsme stihli poradu servisáků, ač značně promoklí. Po poradě už jsem šla spát do sucha stanu…“
středa 7.6. (příjezd účastníků)
Anda: „Na rozpisu, který jsem dostala při registraci v úterý, jsem měla na středu napsanou funkci členy záchodového týmu – takže kontrola stavu toaletního papíru v budkách, čistoty sprch a podobně. S týmem jsme roznesli roličky a bylo hotovo. Když jsem se pak ptala po další práci, dostala jsem za úkol sypat piliny na blátivá místa, věšet zrcadla, lepit plakátky… no co bylo potřeba. Ve volnu jsem si stihla přestavět stan, zajít do obchodu i přivítat naše rovery.“
čtvrtek 8.6. (služba, živly)
Anda: „Měla jsem i ve čtvrtek držet záchodovou hlídku, ale nakonec bylo třeba, abych doprovodila nějakou skupinku roverů na jejich službu (v duchu roverského hesla „sloužím“). Jeli jsme společně do Krkonošského národního parku, abychom v lese sbírali ořezané větve (kterými byly utlačovány semenáčky smrčků) a dávali je na hromady. Po obědové přestávce a procházce jsme si poslechli zajímavosti z KRNAPu a zahráli si na samičky kůrovce. Vrátili jsme se až v podvečer, což vůbec nevadilo. Koncert skautských kapel (super) jsme stihli, večerní čajovnu s yogi čajem taky.“
pátek 9.7. (Krinspiro = kraje + inspiro, Velká hra)
Anda: „V pátek jsem jsem pomáhala skupinám během inspirativního dopoledne roznést jejich rozvrhy (kdy kde být), a tím jsem navštívila aspoň na chvilku skoro všechny aktivity. Další můj nečekaný úkol byl hlídat s vysílačkou bránu, být na příjmu a pouštět povolané do areálu nebo ven – takže tak trochu posílení SOS skautů (díky spřáteleným roverům, co si ke mě přisedli a donesli mi darem koktejl, když jsem se nemohla hnout od brány). Po obědě už jsem se chystala na Velkou hru – s ostatními, co jako já měli roli „drak“, jsme vyrazili na louku nad Obrokovým areálem. Pomáhali jsme připravit hrací pole, a pak s útočnými ponožkami čekali na účastníky. Samotný boj byl velký a náročný pro všechny hlavy našeho draka – i pro mě: večer po návratu už jsem byla hodně unavená, šla brzy (ještě během vydařeného koncertu) spát a ani blízko projíždějící auta mě nebudila.“
sobota 10.7. (VaPro, sporty, Krinspiro – regiony, zakončení akce)
Agent: „Ráno jsem dostal za úkol se postarat se o třicet účastníků v rámci hry Krinspiro – kraje. Vysvětlil jsem jim, co mají za úkol, a postaral jsem se o hladký průběh hry.“
Anda: „Sobotní ráno jsem měla připravovat projekční techniku pro přednášky a diskuze, ale nebylo mě třeba, tak jsem prováděla hosta po areálu. Zbyl mi čas i na vyslechnutí několika zajímavých přednášek. Odpoledne mě noví kamarádi seznámili s novou stolní hrou, taky jsem se mrkla za našimi rovery (bohužel jsem nestihla vyrábění v kovárně, tam bylo pořád plno). Večer jsme se všichni sešli na závěrečném ceremoniálu, zůstali jsme i na discoutheque, byla jsem se konečně podívat i na táborák. A do čajovny.“
neděle 11.7. (bourání, mše)
Anda: „Ráno jsem se vypravila na (skautskou) mši – nečekala jsem (ale to asi málo lidí), že bude mimo Obrokový areál. Šli jsme asi půl hodiny daleko lesíkem, až jsme došli k mýtině s altánkem. Mše byla nezvykle dlouhá, ale fajn. Když jsem se vrátila, naši roveři už stihli odjet. Moje kamarádka-spolubydlící ze stanu trochu nesvá z toho, že mě nemůže dlouho najít, už stihla složit náš stan (z čehož jsem pak byla nesvá já…). Než jsem si sbalila, už všechny servisáky sháněli od práce na bourání a odklízení k obědu, po něm jsem třídila plakáty ke kontejnerům, a nakonec myla várnice od jídla servis týmu. V brzkém odpoledni jsem už Obrok opouštěla – do Brna jsem se (podobně jako z Brna) dostala spolujízdou se skautkami a skautem, se kterými jsme se předem domlouvali po internetu. Tříhodinovou cestu jsem částečně prospala.“