Historie střediska

Počátky skautingu v našem okolí

Před druhou světovou válkou nevzniklo v našem okolí žádné skautské středisko, ani oddíl. Na venkově se skautské hnutí šířilo pomaleji a prosazovalo se obtížněji. Mnozí venkovští chlapci ale o skautské organizaci věděli a toužili se stát skauty. Hledali kamarády s podobnými zájmy a zkoušeli zakládat družiny. Nejlépe to přibližuje svědectví bratra Čeňka Stani: „Patřil jsem také k horlivým čtenářům „skautských hlídek“ ve zmíněných časopisech a mohl bych vylíčit řadu aktivit, které jsme v malých skupinách-družinách ve skautském duchu od dětství, i během války prováděli, včetně táboření pod primitivním stanem daleko od domova, za peníze, které jsme si po 10 haléřích našetřili, aniž by nás rodiče od „nebezpečného“ táboření bez dospělého vedoucího odrazovali.“ Než mohlo dojít ke vzniku organizovaných složek přišla válka a zákaz skautingu. Ale i za války působily mezi mládeží skautské ideály. Mnohé z čtenářských klubů při časopisu Správný kluk (redaktor Jaroslav Foglar) žily i po jeho zrušení a připravovaly chlapce pro obnovení skautské činnosti. Bratr Čeněk Staňa o tom píše: „Náš klub na r. g. v Brně – Žabovřeskách měl dvě družiny po 6 členech. Na vycházkách a výletech jsme se věnovali sportovní činnosti, ideově jsme vycházeli ze skautských zdrojů, které jsme uchovávali z předválečných dob. Po, u nás sice krátkém, ale přece krušném závěru druhé světové války, kdy jsme v Brně prožili velký nálet 22. 11. 1944 a boje při osvobozování Rudou armádou, jsme hned po uklidnění situace hledali skautské oddíly, abychom navázali spojení se starými skauty a získali kus praktických zkušeností ve skutečném skautském oddíle.

V. Zatloukal-Ševlk (1997, str. 252) uvádí, že v roce 1937 se připravovalo založení nových katolických oddílů a to i na vesnicích, např. ve Střelicích u Brna, v Hutisku na Valašsku, ve Valašské Senici, Ivanovicích na Hané, dokonce** i v Újezdě u Sokolnic**, a jinde.

Vznik Újezdského střediska

Plynulý prvorepublikový vývoj českého skautingu byl přerušen válečnými událostmi. 28.10.1940 vydal říšský protektor K. H. Frank nařízení o zrušení Junáka. Ten pracuje dále ilegálně doma i v zahraničí. Během Pražského povstání ve dnech 5.-9.května 1945 dochází k obnovení skautingu. Do roku 1946 měla skautská organizace 250 000 členů. **

Velmi brzy po skončení války vznikají v Újezdě u Brna a v okolí první skautské družiny a skautské oddíly. Kvůli nižším počtům skautů v několika okolních obcích dochází k úzké spolupráci, především co se týče pořádání táborů. Během prázdnin 1945 se vytvořil 1. oddíl Újezd u Sokolnic spadající pod středisko Hostěrádky-Rešov. Od podzimu 1945 pracuje družina Sobů (rádce Jaroslav Němec, 12 členů) a družina Bobrů (rádce Václav Vincenc, podrádce Libor Městan, 14 členů). Vedoucím oddílu je Vladislav Máca. V roce 1946 existují i družiny Jestřábů a Ostřížů.

** Velkým propagátorem skautingu ve zdejším okolí byl Antonín Nožička, vedoucí hostěrádského střediska. Jeho nadšení a aktivitě lze přičítat založení tolika skautských oddílů. Jistou roli sehrála i řevnivost mezi členy tělocvičných jednot Sokola a Orla v Hostěrádkách. Skautování lákalo především tábořením v přírodě, vařením na ohni a častými výpravami. Vždy v neděli putovali družiny v krojích a se zpěvem do okolní přírody. Znamenalo také alternativu znesvářených TJ, jistý sjednocující prvek a místo setkání dětí z obou organizací. Nadšení mladých nakonec překonávalo odpor a předsudky některých starších lidí.

V roce 1946 se vedení 1.chlapeckého oddílu v Újezdě ujímá Václav Vincenc (od roku 1947 vedl smečku vlčat). Dosavadní vedoucí oddílu Svatopluk Pajerka vede oddíl v Sokolnicích. V Újezdě pracují pod vedením sestry Pelejové i skautky. Později vedla dívčí oddíl Marie Sedláčková (do podzimu 1948). V roce 1947 se stal vedoucím oddílu Jaroslav Slouka-Děda. Začátkem roku 1948 převzal vedení oddílu Bořivoj Holub-Hobo. Ten v únoru 1949 musel nastoupit do dolů v Zastávce u Brna. Oddíl předává Václavu Vincencovi, který jej vedl až do ukončení činnosti Junáka v roce 1950.

V září 1946 při příležitosti výročí založení skautského oddílu v Újezdě byl založen Svaz přátel Junáka, který měl být finanční i mravní podporou. V říjnu se potom konal v Újezdě Junácký den. Újezdské oddíly ( 1.oddíl Junáků, 2.oddíl vlčat a 3. oddíl dívčí) pozvaly ostatní oddíly okrsku Slavkov. V sobotu se konala zábavná akademie, s neděli se uskutečnily závody a taneční zábava.

Seznam skautských oddílů a jejich vedoucích ve středisku Hostěrádky-Rešov v roce 1947:

  • Středisko Hostěrádky-Rešov – vůdce Antonín Nožička-Dan, zástupce Vladimír Máca z Újezda
  • Hostěrádky – Zdeněk Palupa, zástupce Jan Kamenec, zástupce Miroslav Kolouch, vedoucí Vlasta Válková, zástupce Lida Pavlíková, vedoucí Bohumila Spáčilová, zástupce Marie Nožičková.
  • Újezd u Sokolnic – Jaroslav Slouka, zástupce Václav Vincenc, vedoucí Jan Veleba
  • Šaratice – Jan Silnica, zástupci Vladimír Walter a Čeněk Staňa
  • Žatčany – Essender František, zástupce Essender Josef
  • Sokolnice – Dalibor Dvořák, zástupce Milan Páral
  • Nesvačilka – Jindřich Husák, zástupce Vojtěch Bubla

Poté co se komunisté zmocnili v roce 1948 vlády zesilují tlaky na skautskou organizaci. Junák byl začleněn do Svazu české mládeže (SČM). Znamenalo to jeho faktickou likvidaci, i když řada skautských oddílů, i ten újezdský, fungovala až do roku 1950.

V roce 1948 vzniká samostatné středisko Újezd u Brna a při registracích v roce 1949 funguje jako zastřešující středisko pro řadu okolních oddílů: Nesvačilka, Hrušovany u Brna. Středisko Hostěrádky přestává v roce 1949 fungovat. V polovině roku 1948 vzniká v Újezdě místní výbor SČM. Středisko zde zastupuje Václav Vincenc. V březnu 1951 byl všechen junácký majetek předán místní skupině SČM.

Počátky skautingu v našem okolí

Před druhou světovou válkou nevzniklo v našem okolí žádné skautské středisko, ani oddíl. Na venkově se skautské hnutí šířilo pomaleji a prosazovalo se obtížněji. Mnozí venkovští chlapci ale o skautské organizaci věděli a toužili se stát skauty. Hledali kamarády s podobnými zájmy a zkoušeli zakládat družiny. Nejlépe to přibližuje svědectví bratra Čeňka Stani: „Patřil jsem také k horlivým čtenářům „skautských hlídek“ ve zmíněných časopisech a mohl bych vylíčit řadu aktivit, které jsme v malých skupinách-družinách ve skautském duchu od dětství, i během války prováděli, včetně táboření pod primitivním stanem daleko od domova, za peníze, které jsme si po 10 haléřích našetřili, aniž by nás rodiče od „nebezpečného“ táboření bez dospělého vedoucího odrazovali.“ Než mohlo dojít ke vzniku organizovaných složek přišla válka a zákaz skautingu. Ale i za války působily mezi mládeží skautské ideály. Mnohé z čtenářských klubů při časopisu Správný kluk (redaktor Jaroslav Foglar) žily i po jeho zrušení a připravovaly chlapce pro obnovení skautské činnosti. Bratr Čeněk Staňa o tom píše: „Náš klub na r. g. v Brně – Žabovřeskách měl dvě družiny po 6 členech. Na vycházkách a výletech jsme se věnovali sportovní činnosti, ideově jsme vycházeli ze skautských zdrojů, které jsme uchovávali z předválečných dob. Po, u nás sice krátkém, ale přece krušném závěru druhé světové války, kdy jsme v Brně prožili velký nálet 22. 11. 1944 a boje při osvobozování Rudou armádou, jsme hned po uklidnění situace hledali skautské oddíly, abychom navázali spojení se starými skauty a získali kus praktických zkušeností ve skutečném skautském oddíle.

V. Zatloukal-Ševlk (1997, str. 252) uvádí, že v roce 1937 se připravovalo založení nových katolických oddílů a to i na vesnicích, např. ve Střelicích u Brna, v Hutisku na Valašsku, ve Valašské Senici, Ivanovicích na Hané, dokonce** i v Újezdě u Sokolnic**, a jinde.

Vznik újezdského střediska

Plynulý prvorepublikový vývoj českého skautingu byl přerušen válečnými událostmi. 28.10.1940 vydal říšský protektor K. H. Frank nařízení o zrušení Junáka. Ten pracuje dále ilegálně doma i v zahraničí. Během Pražského povstání ve dnech 5.-9.května 1945 dochází k obnovení skautingu. Do roku 1946 měla skautská organizace 250 000 členů. **

Velmi brzy po skončení války vznikají v Újezdě u Brna a v okolí první skautské družiny a skautské oddíly. Kvůli nižším počtům skautů v několika okolních obcích dochází k úzké spolupráci, především co se týče pořádání táborů. Během prázdnin 1945 se vytvořil 1. oddíl Újezd u Sokolnic spadající pod středisko Hostěrádky-Rešov. Od podzimu 1945 pracuje družina Sobů (rádce Jaroslav Němec, 12 členů) a družina Bobrů (rádce Václav Vincenc, podrádce Libor Městan, 14 členů). Vedoucím oddílu je Vladislav Máca. V roce 1946 existují i družiny Jestřábů a Ostřížů.

** Velkým propagátorem skautingu ve zdejším okolí byl Antonín Nožička, vedoucí hostěrádského střediska. Jeho nadšení a aktivitě lze přičítat založení tolika skautských oddílů. Jistou roli sehrála i řevnivost mezi členy tělocvičných jednot Sokola a Orla v Hostěrádkách. Skautování lákalo především tábořením v přírodě, vařením na ohni a častými výpravami. Vždy v neděli putovali družiny v krojích a se zpěvem do okolní přírody. Znamenalo také alternativu znesvářených TJ, jistý sjednocující prvek a místo setkání dětí z obou organizací. Nadšení mladých nakonec překonávalo odpor a předsudky některých starších lidí.

V roce 1946 se vedení 1.chlapeckého oddílu v Újezdě ujímá Václav Vincenc (od roku 1947 vedl smečku vlčat). Dosavadní vedoucí oddílu Svatopluk Pajerka vede oddíl v Sokolnicích. V Újezdě pracují pod vedením sestry Pelejové i skautky. Později vedla dívčí oddíl Marie Sedláčková (do podzimu 1948). V roce 1947 se stal vedoucím oddílu Jaroslav Slouka-Děda. Začátkem roku 1948 převzal vedení oddílu Bořivoj Holub-Hobo. Ten v únoru 1949 musel nastoupit do dolů v Zastávce u Brna. Oddíl předává Václavu Vincencovi, který jej vedl až do ukončení činnosti Junáka v roce 1950.

V září 1946 při příležitosti výročí založení skautského oddílu v Újezdě byl založen Svaz přátel Junáka, který měl být finanční i mravní podporou. V říjnu se potom konal v Újezdě Junácký den. Újezdské oddíly ( 1.oddíl Junáků, 2.oddíl vlčat a 3. oddíl dívčí) pozvaly ostatní oddíly okrsku Slavkov. V sobotu se konala zábavná akademie, s neděli se uskutečnily závody a taneční zábava.

Seznam skautských oddílů a jejich vedoucích ve středisku Hostěrádky-Rešov v roce 1947:

  • Středisko Hostěrádky-Rešov – vůdce Antonín Nožička-Dan, zástupce Vladimír Máca z Újezda
  • Hostěrádky – Zdeněk Palupa, zástupce Jan Kamenec, zástupce Miroslav Kolouch, vedoucí Vlasta Válková, zástupce Lida Pavlíková, vedoucí Bohumila Spáčilová, zástupce Marie Nožičková.
  • Újezd u Sokolnic – Jaroslav Slouka, zástupce Václav Vincenc, vedoucí Jan Veleba
  • Šaratice – Jan Silnica, zástupci Vladimír Walter a Čeněk Staňa
  • Žatčany – Essender František, zástupce Essender Josef
  • Sokolnice – Dalibor Dvořák, zástupce Milan Páral
  • Nesvačilka – Jindřich Husák, zástupce Vojtěch Bubla

Poté co se komunisté zmocnili v roce 1948 vlády zesilují tlaky na skautskou organizaci. Junák byl začleněn do Svazu české mládeže (SČM). Znamenalo to jeho faktickou likvidaci, i když řada skautských oddílů, i ten újezdský, fungovala až do roku 1950.

V roce 1948 vzniká samostatné středisko Újezd u Brna a při registracích v roce 1949 funguje jako zastřešující středisko pro řadu okolních oddílů: Nesvačilka, Hrušovany u Brna. Středisko Hostěrádky přestává v roce 1949 fungovat. V polovině roku 1948 vzniká v Újezdě místní výbor SČM. Středisko zde zastupuje Václav Vincenc. V březnu 1951 byl všechen junácký majetek předán místní skupině SČM.

V roce 1949 započali újezdští Junáci výstavbu nové skautské klubovny. Původní dřevěná klubovna se nacházela v parku u mlýna. Těšili se značné vážnosti, o čemž svědčí i podpora řady lidí při této stavbě. Stavba ale už nebyla dokončena. O klubovnu v parku po rozpuštění Junáka 1.ledna 1951 nikdo nepečoval, takže se v průběhu několika let rozpadla.

Vývoj v letech 1968–1971

Politický vývoj v roce 1968, tzv. Pražské jaro, přinesl jisté uvolnění poměrů a umožnil obnovení skautské organizace (29.3.). Činnosti se ujali bývalí vůdcové z poválečného období. Po srpnové okupaci byl Junák donucen vstoupit do normalizačního Sdružení organizací dětí a mládeže. V červnu 1970 rozhodla KSČ o ukončení činnosti Junáka k 1.9.1970.

** V druhé polovině 60.let** vedl Václav Vincenc krátce pionýrský oddíl Bratrstvo zelené stužky (V pionýrské organizaci (PO) se oddíl rovnal třídě. V roce 1966 a 1967 vedl V. Vincenc třídu, kterou navštěvovala jeho dcera Dáša. Jinak nesdílel přílišné sympatie k PO.) Na přelomu května a června roku 1968 přechází s oddílem pod hlavičku skautské organizace. 8.července se sešli dospělí členové Junáka, aby vyřešili organizační záležitosti chodu obnoveného skautského oddílu a střediska (viz Zápis přípravné oddílové rady). Obnovuje se újezdské středisko a Václav Vincenc se stává střediskovým vůdcem. Středisko v té době bylo součástí okresu Brno-venkov a Václav Vincenc se aktivně podílel na činnosti ORJ. 28. října 1968 v rámci akce Stromy pro republiku vysázeli újezdští skauti 68 lip. V lednu 1969 bylo přiděleno středisku číslo 603 14.** V únoru 1969** byl Václav Vincenc zvolen předsedou ORJ Brno-venkov. Vyvstala nutnost volby nového střediskového vůdce. Nakonec se této funkce ujal Oldřich Rubeš.

V roce 1970 tvoří újezdské středisko 6 oddílů z Újezda a 1 z Prace. Celkový počet členů je 125. Skauti provedli sběr starého papíru a hader. Středisko uspořádalo se 4 zimní lyžařské zájezdy, zájezd na výstavu do Brna, mikulášská a vánoční besídka, okresní přebory ve stolním tenisu. Vlčata vyhrála okresní přebor ve Šlapanicích a v krajských závodech se umístila na 3.místě.

Od roku 1968 dostali Junáci jako klubovnu jednu místnost na rohu Štefánikovy ulice (č.p. 39).Nejenže nebyla dostatečně velká, ale často ji bez ohlášení využívala obec. Na podzim roku 1969 proběhly její stavební úpravy. Probouráním do vedlejších prostot a přístavbou vznikly 2 místnosti. V roce 1970 nám byla zabrána a díky dobré vůli ředitele ZŠ pana Jana Pěčka jsme si mohli zřídit klubovnu ve sklepě školy. Po nějaké době byla vrácena stará klubovna. ( V letech 1972–1973 byla vybudována na školním dvoře pionýrská klubovna. Pionýři měli potom k dispozici dva objekty.)

V roce 1970 byli pozváni všichni vůdcové středisek z Brněnského okolí na setkání do Brna. Zde na ně byl vyvíjen tlak na převedení skautských oddílů do pionýrské organizace. V červnu podalo újezdské středisko jako celek přihlášku do nové pionýrské organizace, stále však používalo junácké kroje a symboliku. V říjnu 1970 byl ustaven Svaz socialistické mládeže ČSR a počátkem listopadu proběhla ustavující konference jeho dětské organizace – Pionýrské organizace ČSSR. Tím definitivně skončila činnost Junáka i újezdského střediska.

Většina činovníků chtěla pokračovat v práci s mládeží, a proto obnovili pionýrský tábornický oddíl Bratrstvo zelené stužky, který v Újezdě fungoval před rokem 1968 pod vedením Václava Vincence. Tento oddíl s tábornickým zaměřením se stal základem místní pionýrské organizace. Dále vznikly pionýrské oddíly se všeobecnou činností.

Vedoucím oddílu byl určen Václav Vincenc. Jeho zástupci se stali Čeněk Staňa a Oldřich Rubeš. Děvčata vedly Dr. Blažková a Naděžda Kroupová. Alena Tomášková se stala skupinovou vedoucí.

Většina bývalých skautských činovníků se podílela ještě několik let na vedení pionýrského oddílu. Postupně však odcházejí a dále s mládeží nepracují.

Obnova střediska a vývoj v 1.polovině 90.let

** 2.12.1989** byl v Městské knihovně v Praze potřetí obnoven Junák. V únoru 1990 byly Stanovy Junáka oficiálně zaregistrovány. 19. května se konal IV. „obnovující“sjezd Junáka, kde byly zvoleni činovníci do vedení organizace.

** 4.prosince 1989** obnovil Václav Vincenc ve funkci předsedy ORJ činnost na okrese Brno-venkov a jako předseda působil do voleb v roce 1992. Na počátku roku 1990 obnovil újezdské středisko. V lednu 1993 přešel i s újezdským střediskem pod okres Vyškov. Registrační číslo střediska se změnilo na 612 05. Vyškovský okres se v té době potýkal s nedostatkem členů i činovníků. Újezdské středisko se proto stalo vítanou posilou. V té době dochází ke spojení se střediskem Šaratice kvůli nízkým počtům členů střediska v Šaraticích.

V roce 1990 jsme dostali do užívání bývalou pionýrskou klubovnu na školním dvoře.

V srpnu 1994 zemřel Václav Vincenc a vedení střediska se ujímá Čeněk Staňa. Dochází k rozdělení společného střediska Šaratice-Újezd na dva samostatné subjekty. Šaratské středisko po krátké době ukončilo činnost. 16.dubna 1996 obdrželo naše středisko znovu právní subjektivitu.

Vývoj ve 2.polovině 90.let

V roce 1999 došlo ke snížení počtu členů a středisko nesplňovalo podmínky existence. Proto se naše dva oddíly staly součástí střediska Domášov, jehož vůdce bratr Miroslav Staněk nám vyšel velice vstříc a nechával nám faktickou volnost.

V průběhu roku 1999 se podařilo doplnit členskou základnu a zahájit přípravu činovníků pro dosažení povinné kvalifikace. Na „střediskovém sněmu“ byla zvažována všechna pro a proti samostatnosti malého střediska. Nejednoduché místní podmínky nás ale tlačily k samostatnosti. Šlo především o způsob vedení samostatného účetnictví, využívání dotací z obce a v neposlední řadě i o poměrně velkou geografickou vzdálenost středisek a z toho plynoucí administrativní obtíže. Proto jsme znovu požádali o přijetí registrace našeho střediska 60314 a o akceptování vedoucích jednotlivých oddílů, s tím, že si postupně doplní kvalifikaci. Sestra J. Glettová, br. Jan Konvica a br. J. Binek složili v roce 1999 zkoušku zdravotníka a připravovali se na čekatelskou zkoušku. Ses. Glettová zamýšlela složit do dubna 2001 VZ, br. Binek byl přihlášen na vůdcovský lesní kurz, kde by rád složil VZ nejpozději na podzim 2000. Br. J. Konzal počátkem devadesátých let absolvoval vůdcovský kurz a ne vlastní vinou nemohl tehdy složit VZ. Pro vedení OS byl nejvhodnější. Všichni členové OS byli maximálně nápomocni při celé činnosti střediska. Žádost byla kladně vyřízena a naše středisko bylo po jednoleté přestávce formálně obnoveno.

Rozhodnutím rady obecního úřadu byla ** v červenci 2000** zbourána klubovna, která stála v areálu školy. Tím byli zničeny investice, které středisko do objektu od roku 1991 dalo. Dostali jsme provizorní náhradní menší prostor, rovněž v areálu školy. V těchto stísněných podmínkách se vyskytujeme doposud.Obec sice přislíbila výstavbu srubu pro naši činnost v parku u koupaliště, ale k praktické realizaci stále nedošlo (Ani nikdy nedošlo 2010).

Začátek nového tisíciletí

** V roce 2002 zvítězily** naše světlušky v okresním kole závodu světlušek O vlajku náčelní v Židlochovicích. V krajském kole ve Znojmě se umístily na 10.místě.

Na konci května 2003 zemřel dlouholetý vůdce střediska Čeněk Staňa. V červnových doplňovacích volbách byla vůdkyní střediska zvolena sestra Jana Glettová a jejím zástupcem Jan Binek Ostatní funkce zůstávají nezměněny: hospodář Jan Konvica a předseda revizní komise Jan Streit. Středisko se skládá ze tří oddílů: 1. chlapecký oddíl (vůdce Jan Binek), 2. dívčí oddíl ( vůdkyně Jana Glettová) a oddíl Oldskautů (vedoucí Jan Konzal).

Do května roku 2013 údaje chybí. Dne 15. května 2013 se konal střediskový sněm. Na něm byl zvolen do funkce vůdce střediska Pája – Pavel Cupák (který složil vůdcovskou zkoušku 29.11.2009) a zástupce Henza – Jan Jakubec (který složí vůdcovskou zkoušku v tomto roce). Převzali tak vedení střediska od Veroniky Glettové, která působila jako vůdkyně střediska dvě volební období (6 let). Vedení oddílů se nezměnilo: vůdce 1. koedukovaného oddílu je Pája, 3. oddílu Oldskautů Veronika Glettová a 4. oddílu Skřet (Jan Pazderka). Hospodářem zůstává Chinese (Jan Konvica), členy revizní komise zůstávají Jan Pěček a Jan Konzal, novým členem je Ondřej Binek. Předsedou revizní komise se stal Jan Pěček.

Na okresním sněmu 12.10.2013 již nekandidoval Chinese do revizní komise. Jan Binek byl ale opět zvolen členem revizní komise.