Dne 1.11. 2014 jsme se vydali vlakem do Blanska a přestoupili na autobus do Holštejna. Před jeskyní jsme si zahráli seznamovací hru. Až si všichni pamatovali alespoň nějaká ta jména kamarádů, vydali jsme se do jeskyně Hladomorna.

Všichni byli rádi, že si můžou projí celou jeskyni. Nad jeskyní dříve stál hrad jménem Holštejn, který sloužil jako vězení. Před a nad jeskyní jsme udělali společnou fotku a šli se podívat nad jeskyni, odkud byl hezký výhled na travnatou louku a vesnici. Opatrně jsme slezli z prudkého kopce a přišli k zajímavému místu. Bylo to místo, kde se Bílý potok propadá do země a pokračuje více než 2km pod povrchem.

Když nikdo nespadl do potoka, celá výprava si udělala přestávku, najedla se a šla dál. Po pár minutách jsme se všichni dostali na menší louku. Děti, co si chtěly něco zahrát, si zahráli jelena a zbytek odpočíval.

Za další hodinu jsme došli k jeskyni Balcarka, kde se opět najedli, napili, odpočinuli a někdo hledal na mapě, kde se právě nacházíme, odkud jsme vyšli adt.

Napsal: Jara Teplý (skaut z družiny Mustangů – 12let)

Výběr fotek z výpravy

Fotky naleznete zde nebo v sekci „fotky.“

Děti měli příležitost zjistit jak je družinka dětí dobrá oproti ostatním družinkám v širokém okolí. Vyrazili jsme se svou družinkou na okresní kolo Závodu světlušek a vlčat, které proběhne 17.5. v Oslavanech.

Fotky z akce naleznete zde

Vyrazili jsme v pátek odpoledne na tři dny na základnu Březník, jsou to prostory místní fary. Děti měli možnost si uvařit oběd, zahrát si akční hru v místech kde stával hrad Lamberk.

Vyrazili jsme po vlastních z Dolních Louček do Předklášteří. Délka poutní trasy byla cca. 8 km.

Vyrazili jsme z Pouzdřan do české divočiny, kde na nás číhali nebezpečí, Pouzdřanská step, poté i močály, vítr sílící z obrovských vodních nádrží Nové Mlýny a nakonec po toku Svratky jsme nalezli cestu zpět do ovládnutého území lidmi z Pouzdřan.

Letos nám počasí příliš nepřálo, proto jsme se v Sobotu 22.2. 2014 vyrazili za ledem na kluziště do Brna na Moravské náměstí.

Vydali jsme se odhalit staré tajemství místa kde stával hrad Vildenberk. Vydali jsme se po naučné stezce Rékoví kde cestou nahlédneme do pověsti o Žižkově kameni, od hradu jsme poté pokračovali cestou na Vitovice až do Viničných Šumic.

Tábor 2013 – pár vybraných snímků cca 300/1500

Neprotříděné fotky:

Tábor 2013 – první část – 1000 fotek

Tábor 2013 – druhá část – 500 fotek

18.května.2013 Cestou do Jungle parku měli za úkol najít sami.  Bez jakékoli nápovědy kromě názvu ne moc známé ulice. Proto se vydali na náměstí svobody k inteaktivvní mapě.  Ulici na mapě našli a úspěšně jsme dorazili.   Jungle park byl skvěl i když z prvu se nám zdál jednoduchý než jsme na překážky vlezli.  Všichni jsme byli na základní obtížnosti.  Dnes už vím že základní obtížnost není nic proti nejsložitější trase kterou jsem málem po fysické stránce nezvládl a však to odcházím od tématu.  Základní trasa byla zábavná a prolezení nám trvalo něco málo přes hodinu.  Určitě tam zavítáme znovu, byla to zajímavá zkušenost.

1.–3.11.2013 Blansko

Již druhým rokem jsme navštívili skautskou základnu Pálava v Blansku. V pátek večer jakmile jim skončila schůzka pro děti nám předali klubovnu a s velkým překvapením že se vůbec v klubovně nic nezměnilo. Dokonce i papíry s plánem výpravy Kondor tam leželi do dnes v kuchyňce na poličce kde jsem je tam omylem zanechal.

Večer jsem s Honzem Kalábem šel připravit noční hru. Pro mě poměrně velký zážitek. Vydali jsme se po „modré“ k rybníku Pálava 2 u vesnice Čečkovice. Bohužel jsme si svítili jen s chemickým světlem a sešli jsme z cesty, což jsme po chvíli zjistili tak jsme se vrátili a však my jsme nemohli najít kam cesta pokračuje. Proto jsme se rozhodli jít podle GPS a daného směru podél potoka kolem kterého měla vést cesta. Ukázala se že jsme jen přehlédli mostek a šli jsme po opačné straně. Nic se však nedělo jenže selhali naše smysli i technika.  Nechtěně když jsme vylezli na kopec jsme se více stočili než jsme čekali,. V dáli jsme viděli světla vesnice do které jsme mířili.. Nebyli to ale světla   vesnice Češkovice ale Blanska odkud jsme přišli. Zastřeli nám smysli nejspíš velice obtížný terén. Kde jsme se prodírali trním, srázy a především naší sebejistotou. Po druhé jsme už obvily mostek a  došli jsme k rybníku kde jsme našli místo kde se bude noční hra odehrávat.,  a vypadli jsme se zpět po silnici.

Noční hra „Radioaktivní odpad“

S filipem jsme vyrazili o chvíli dopředu abychom rozházeli chemické světla po lese kde budeme hrát teroristy kteří odpad hlídají. Každé dítě mělo aniž by jsme ho spatřili vzít jedno světlo bez toho aniž by jsme ho zpozorovali.  Děti byli rozdělení na dvě skupiny.  První skupina co bude mít posbíraný světelný opad měli vyrazit sami zpět podél osvětlené silnice zpět do klubovny.  Celé tyto jednoduché pravidla bohužel pochopila jen hrstka dětí a to ještě až po ukončení hry,.   Abych nepřeháněl.. celý útok na teroristy byl mnou koordinován přes šest vysílaček.   Jedna skupina bez jasné informace kudma se mají vrátit do klubovny vyrazili správně a však po ztrátě signálu se vrátili na dosah a ujišťovali se jestli jdou dobře.  Také spousta z nich minula tunel ve kterém měli vzkaz jak zneškodnit radioaktivní odpad.  Se spousty nedorozumění se však noční hra podařila.

Ráno jsme vstali mnohem dříve než jsem plánoval ale spát už nikdo nechtěl.  Tak jsme vyrazili na nákup kde jsme během chvíle utratili 700Kč. Nakoupili jsme ke snídani párky a od milé paní zjistili co potřebujeme na palačinky a jak je vyrobit. Po snídani jsme vyrazili na procházku kde jsme si zaskákali, prodáhli mozkové závity u mapy kde je golfové hřiště, hádali jsme z pěkného místa kde byl výhled na Blansko jakou věc si někdo myslí, o kousek dál jsme se snažili neutopit a děti se museli dostat na velký kámen bez toho aniž by se někdo dotýkal země.   Ti co se neutopili mohli se vrátit zpět do klubovny a vařit.  Zbytek co zůstal ve vodě vyplivla voda na pustém ostrově. Ti museli ukuchtit palačinky venku před klubovnou na plynovém vařiči. Všem se kupodivu podařili opravdu chutné palačinky. Opravdu poklona.

Před obědem však ještě hráli hru na prolézačkách – projít co nejrychleji předem určenou trasu do určeného času.

Po skončení poledního klidu následovala obtížná se jménem „kaluže požírají lidi.“

Na veřejném prostranství z vody udělali kruhy s nápisem „chceš si povídat – vstup“ někteří s pravopisnou chybou.

Za úkol každé skupiny bylo oslovit co nejvíce lidí bez toho aniž by jim cokoliv říkali jestliže nevstoupí do kruhu a neosloví je lidé první. Nečekali jsme nějaké velké úspěšné výsledky a však ani nebyli nijak velké ale přeci jenom pár lidí se nechalo zviklat  a vstoupili do kruhu a povídali si s našimi dětmi.  V každém kruhu mohli být pouze dva členové z týmu.

Jeden mladý procházející pár si přečetl náš nápis avšak následovalo to že ta holka se snažila natlačit svého kluka do kruhu aby si musel povídat.  Nakonec navštívil náš pár nejeden kruh.

V neděli ráno jsme pro děti měli připravenou několikahodinovou rozcvičku. Hráli jsme speciální hru s lítajícíma talíři na jednu bránu atd,,   Po té ke snídani připravovali míchané vajíčka. Spotřebovali jsme kolem sedmdesáti vajec. Příprava trvala tak dlouho až nakonec z toho byl oběd.  A však velice dobrý.

Po obědě jsme už jen uklízeli klubovnu a vyrazili na vlak.  Zamávali jsme Švejbimu co nám zapůjčil klubovnu s pocitem že snad to nebude naposledy,.

Obec Rájec – Jestřebí.

Kousek za vesnicí jsme vstoupili do lesa… Na závěr naší cesty jsme navštívili zříceninu Doubravického hradu. Délka pěší trasy je asi 11 km.

Oratoř 21.-22.12. Z pátku na sobotu děti přespávali v naší klubovně na oratoři. Večer děti čekalo netradičně tradiční Vánoční setkání s večerní hrou.

Ráno jsme roznášeli Betlémské Světlo po starých občanech Újezda. Navštívili jsme i dva penziony kde jsme chvíli zpívali starém lidem vánoční koledy.

23.–25.11.2012 Blansko

Celá víkendová akce probíhala v blízkosti základny Pálava kde jsme přespávali. Vrátím se však ještě v čase zpět. Stala se nám v Brně úsměvná situace.  Do odjezdu v Brně nám zbývalo necelé 2 minuty když z ničeho nic se Honza rozhodl vystoupit z vlaku a zamávat nám oknem z nástupiště. Hned jsem ukázal ať se vrátí ale již bylo pozdě. Vlakové dveře se zavřeli. Zůstával jsem klidný protože jsem věděl že Honza si poradí, další spoj měl jet o půl hodiny později. Takže můj ledoví klid nechápali přihlížející lidé kteří mě oslovili že mám dítě venku. S klidem jsem odpověděl že má smůlu. I přesto jsem se rozběhl ke dveřím ale opravdu nešli otevřít. Situace si všimli pracovníci ČD a dveře na mžik otevřeli. Myslím že Honza dal poučení nejen sobě ale i nám ostatním.

V pátek večer po ubytování děti byli vržení do první nesnadné orientační hry, nekonalo se žádné dlouhé rozkoukávání. Čekala je hra na slepého v džungli.
provést určenou trasou slepého hráče ze svého týmu za co nejrychlejší čas

Mezi tím dorazila z pozdějším vlakovým spojením i Anda kvůli výpomoci na noční hru ale to ještě děti netušili. Dali jsme děti spát kolem půlnoci s domněním že jsou utahané k smrti a šli jsme chystat noční hru. Ve tři hodiny ráno jsme se vrátili děti probudit ale když jsme otevřeli dveře a zjistili že děti si udělali noční večírek. Mírně jsme proto upravili program aby se ráno mohlo celé dopoledne spát.

noční orientační hra – noční špionáž

Která skupina navštívila více míst vyhrává. Přes vysílačky jsem dětem sděloval místo určení kam mají dle mapy dorazit. Po té mě měli zahlásit co na tom místě vidí. Průběžně mi hlásili polohu. Přemísťoval jsem se tak abych byl ke dvou skupinám stejně daleko jednak z bezpečnostních důvodů a dobrého spojení. Vše šlo hladce bez problémů. Mile mě překvapili jak se rychle v cizím městě v noci dokáží z orientovat. Hru jsem ukončil v 6 ráno a zavelel jsem jít spát.

Bohužel většina z nás nemohla usnout a většinu času jsme se jen převalovali ale i přes to ta hodiny spánku se hodila. Jenže poledne se blížilo a do obchodu to bylo 1,5Km. Nikdo už spát nechtěl takže jsem společně vyrazili na nákup. Za dvě hodiny jsme byli zpět když jsme zjistili že jsme v obchodě nechali pečivo. Naštěstí cestou zpět jsme objevili obchůdek přímo u našeho „tábořiště.“ Na oběd jsme si udělali fazoloví guláš. Po poledním klidu následovala opět další orientační hra.

hra – uneseni na neznámé místo

Dětem jsme zavázali oči a odvedli jsme je do části města kterou doposud neviděli a byla vizuálně odříznuta od města. Cesta se zavázanýma očima netrvala déle jak půl hodiny. Po té jsme se s Filipem vzdálili. Bohužel jsme jim zapomněli říci že se nesmí ptát na cestu lidí a mají spoléhat na svůj orientační smysl. Protože hned po dvou minutách se optali na cestu více lidí. I přes to někteří starší zkušení věděli na kterou stranu se vydat. Pro některé by tento úkol byl nad jejich síly a však pracovali jako skupina. Tato hra se mírně nezdařila protože zpět byli coby dub.

Neděle – boj o oběd

Opět jsem je vystavil nesnadnému úkolu. Jelikož nám zbyl oběd ze soboty rozhodl jsem se že musí symbolicky rozdat náš oběd lidem ve městě. Úkol zněl jasně „nechat okusit naši fazolovku co nejvíce lidem jinak nedostanou nedělní oběd.“ Dostali opět vysílačky a fotoaparát a vyrazili do města. Časem děti dostávali do oka koho tak mohou oslovit aniž by je lidé nepříjemně odmítli. Úkol se zdařil a dostali povolení si uvařit noví oběd „špagety.“

Hned po obědě jsme uklidili a vyrazili domů s novými zážitky a zkušenostmi. Výpravu jsem zajišťoval já – Agent s pomocí Filipa a Andy.

13.10.2012 Kořenec
Jak už nadpis napovídá byli jsme obhlédnou místo o kterém jsme uvažovali kde by se dal zbudovat letní stanoví tábor. Všem se nám to místo velice líbilo proto už jsme i odhlasovali že příští tábor bude v Kořenci 

*v duchu výročí 100let českého skautingu *

21.4.2012 Z Moravských Bránic do do Dolních Kounic nás čekalo po cestě plno připravených her, úkolů a zábavy. Délka trasy cca 8km byla přiměřená i pro naše světlušky.

datum neznámé Adamov
Po výstupu z vlaku v Adamově jsme šli nakoupit jídlo na celí víkend. Takže nám po té hned ztěžkli batohy a vydali jsme se do kopců.

Našli jsme na vrcholu kopce vhodné tábořiště kde jsme byli nerušeni turisty ale jediné co jsme kolem slyšeli byli pobíhající myši v lese. Proto to v noci bylo mírně strašidelné když jsme seděli u ohně. To však děti netušili že jsem si opět nachystal noční hru a to v lese.
Byla to nejznámější hra na světe. Byla to schovka ale po tmě a na neznámém místě daleko od tábořiště se tahle hra zdála být úplně jiná.
Vyhlídl jsem krásný plácek na vrcholku kopce s vysokou trávou. Zabloudit se dalo pouze jít z kopce i přesto to bylo pro děti na hranici svých schopností. Stalo se že jeden z členů výpravy stál kousíček od pikoli a myslel si že se ztratil.
Musím uznat že to byla zajímavá schovka. Protože i když jsem věděl kde jsou děti schované a koukal jsem na to místo tak jsem je neviděl. Viděl jsem pouze pařez nebo stín ale netušil jsem že jsou to oni. Ti co hledali to neměli snadné.

Další den jsme vařili a vydali se pro vodu do nejbližší vesnice. Veškeré studánky dle místních prý jsou nepitné proto jsme zamířili do kostela kde nás jeptišky nechali nabrat vodu. Byla to taková výprava o nošení zásob do tábora. Pro vodu a pak zase pro jídlo a zase pro vodu a však byla to poučná výprava, jedna z těch na které nezapomínám.
Ještě musím zmínit že to nebyl jen tábor kde jsme měli stany ale kde jsme opravdu z přírodnin stavěli přístřešky. Byla to výprava zaměřená na to co si děti neudělají to nemají a však stejně jsem to nevydržel a spálit oběd jsem si nenechal.

PS chyběl nám drátek!

Nebyl to jen strávený víkend na faře ale byl to víkend na který se nezapomíná. Dominantou výpravy byla noční hra. Když jsme v noci děti probudili že nám ukradli jídlo na oběd „konzervy Lunche.“

Takže se děti museli vydat po stopách zločinu. Po vesnici hledali stopy po zločincích a nacházeli zašifrované správy. Jenže to tak nebylo jednoduché protože po nocích po vesnici pobíhali zombí alias my vedoucí.

Další den náš čekala krásná procházka po okolí. Také děti si museli jako obvykle vařit oběd.

sobotu 5.května 2012 v okolí Hájku v Židlochovicích v lese pod rozhlednou
Celodenního program byl procházet stanovenou trasu a plnit úkoly zaměřené na dovednosti využitelné v praktickém životě které nám ukázali jak si dokážeme poradit v rozličných situacích a jak dokážeme správně zareagovat.

Jeli jsme velice snadný úsek pro otestování sil a zdokonalení techniky od Olympie směr Židlochovice. (12km) (po vedlejším korytě)
Za Velkými Němčicemi jsme zvážíme síly a na příhodném místě jsme postavili stany. Večer jsme strávili u ohně a druhá den jsme vyrazili domů. Tehdy děti pochopili že to není jen příjemné ježdění po vodě ale také že jsou i povinnosti které se musí udělat. Umýt lodě jim trvalo několik hodin.

Účastnilo se 5 dětí a já – Agent a Fana.

v sobotu 18.6.2011 okolí Břeclavi – přírodní park Niva Dyje

z Břeclavi jsme vstoupili do lužního lesa… ..příjemný úsek cca o délce 15km.. Na závěr naší cesty jsme navštívili Janův Hrad, odtamtud jsme se přemístili na zastávku Ladná.

organizoval Agent a další..

Skauti letos poprvé tábořili v tee-pee. Bydlení ve vysokých indiánských stanech, kde si mohli rozdělat i oheň, si vyzkoušeli na letním táboře, který je zlatým hřebem celoroční skautské činnosti. Tábora skautského střediska Tumulus – Újezd u Brna, pod nějž spadají družiny z Újezda, Žatčan, Sokolnic a Šaratic, se zúčastnily děti ze všech těchto obcí.

Tábor se konal v Jedovnicích na kraji Rakoveckého údolí poblíž zaniklé středověké vsi Bystřec. Louka byla ze všech stran obklopena pásem lesů, který dokonale izoloval od okolní civilizace. Pod tábořištěm se vinul potok. Koupání v blízkém rybníku Olšovec jsme si bohužel kvůli chladnému a deštivému počasí příliš neužili. Ostatně jsme byli stále na cestách.

V Grónsku jsme si pochutnali na rybách, ale museli se také hned po ránu potýkat s hladovými medvědy. V Keni nás čekalo setkání s domorodými kmeny a šamany. V Japonsku jsme vyzkoušeli sumo a čajový obřad. V Mexiku jsme si užili divokého tance. Putování jsme zakončili v Pompejích v Itálii s netradiční pizzou. Za necelé dva týdny jsme se tak v táborové hře „Cesta kolem světa“ dostali do spousty exotických zemí, seznámili se s jejich zvyky a tradicemi a užili si spoustu dobrodružství.
Ing. Jan Binek, Ph.D.