výprava Kondor

Celá víkendová akce probíhala v blízkosti základny Pálava kde jsme přespávali. Vrátím se však ještě v čase zpět. Stala se nám v Brně úsměvná situace.  Do odjezdu v Brně nám zbývalo necelé 2 minuty když z ničeho nic se Honza rozhodl vystoupit z vlaku a zamávat nám oknem z nástupiště. Hned jsem ukázal ať se vrátí ale již bylo pozdě. Vlakové dveře se zavřeli. Zůstával jsem klidný protože jsem věděl že Honza si poradí, další spoj měl jet o půl hodiny později. Takže můj ledoví klid nechápali přihlížející lidé kteří mě oslovili že mám dítě venku. S klidem jsem odpověděl že má smůlu. I přesto jsem se rozběhl ke dveřím ale opravdu nešli otevřít. Situace si všimli pracovníci ČD a dveře na mžik otevřeli. Myslím že Honza dal poučení nejen sobě ale i nám ostatním.

V pátek večer po ubytování děti byli vržení do první nesnadné orientační hry, nekonalo se žádné dlouhé rozkoukávání. Čekala je hra na slepého v džungli.
provést určenou trasou slepého hráče ze svého týmu za co nejrychlejší čas

Mezi tím dorazila z pozdějším vlakovým spojením aji Anda kvůli výpomoci na noční hru ale to ještě děti netušili. Dali jsme děti spát kolem půlnoci s domněním že jsou utahané k smrti a šli jsme chystat noční hru. Ve tři hodiny ráno jsme se vrátili děti probudit ale když jsme otevřeli dveře a zjistili že děti si udělali noční večírek. Mírně jsme proto upravili program aby se ráno mohlo celé dopoledne spát.

noční orientační hra – noční špionáž

Která skupina navštívila více míst vyhrává. Přes vysílačky jsem dětem sděloval místo určení kam mají dle mapy dorazit. Po té mě měli zahlásit co na tom místě vidí. Průběžně mi hlásili polohu. Přemísťoval jsem se tak abych byl ke dvou skupinám stejně daleko jednak z bezpečnostních důvodů a dobrého spojení. Vše šlo hladce bez problémů. Mile mě překvapili jak se rychle v cizím městě v noci dokáží z orientovat. Hru jsem ukončil v 6 ráno a zavelel jsem jít spát.

Bohužel většina znás nemohla usnout a většinu času jsme se jen převalovali ale i přes to ta hodiny spánku se hodila. Jenže poledne se blížilo a do obchodu to bylo 1,5Km. Nikdo už spát nechtěl takže jsem společně vyrazili na nákup. Za dvě hodiny jsme byli zpět když jsme zjistili že jsme v obchodě nechali pečivo. Naštěstí cestou zpět jsme objevili obchůdek přímo u našeho „tábořiště.“ Na oběd jsme si udělali fazuloví guláš. Po poledním klidu následovala opět další orientační hra.

hra – uneseni na neznámé místo

Dětem jsme zavázali oči a odvedli jsme je do části města kterou doposud neviděli a byla vizuálně odříznuta od města. Cesta se zavázanýma očima netrvala déle jak půl hodiny. Po té jsme se s Filipem vzdálili. Bohužel jsme jim zapomněli říci že se nesmí ptát na cestu lidí a mají spoléhat na svůj orientační smysl. Protože hned po dvou minutách se optali na cestu více lidí. I přes to někteří starší zkušení věděli na kterou stranu se vydat. Pro některé by tento úkol byl nad jejich síly a však pracovali jako skupina. Tato hra se mírně nezdařila protože zpět byli coby dub.

Neděle – boj o oběd

Opět jsem je vystavil nesnadnému úkolu. Jelikož nám zbyl oběd ze soboty rozhodl jsem se že musí symbolicky rozdat náš oběd lidem ve městě. Úkol zněl jasně „nechat okusit naši fazulovku co nejvíce lidem jinak nedostanou nedělní oběd.“ Dostali opět vysílačky a fotoaparát a vyrazili do města. Časem děti dostávali do oka koho tak mohou oslovit aniž by je lidé nepříjemně odmítli. Úkol se zdařil a dostali povolení si uvařit noví oběd „špagety.“

Hned po obědě jsme uklidili a vyrazili domů s novými zážitky a zkušenostmi. Výpravu jsem zajišťoval já – Agent s pomocí Filipa a Andy.