Děti se sešly na místech srazů, kde je čekal jeden z vedoucích. Sešli jsme se v počtu 3 dospělí, 2 skautky, 2 skauti, 6 světlušek a 7 vlčat, tedy 20 členů.
Po příchodu do skautského areálu Chlébské jsme dětem ukázali důležitá místa základny, také jejich pokojíky a nechali je zabydlet. Po zabydlení jsme se sešli ve společenské místnosti, za volné diskuze dojídali svačiny a potom se chystali k spánku, protože už bylo pozdě.
Sobotní ráno jsme zahájili společným budíčkem a rozcvičkou, která nám poskytla krom protažení také pohled na základnu a její okolí v denním světle. Po rozcvičce Anda ostatním sdělila rozdělení do čtyř menších věkově vyvážených skupinek, které budou pomáhat s přípravou jídel – konkrétní jídla si pak skupinky vylosovaly. Po snídani jsme se sešli na plácku vedle kuchyně ke hrám.
Pro zahřátí jsme si zahráli honičku – špendlík a balonky. Děti se mezi sebou ještě moc neznaly, takže potom jsme se navzájem představili. K lepšímu zapamatování jmen jsme si zahráli hru na pistolníky. Následovala opět honička. Před svačinou byla vyhlášena osobní výzva ‚dokážeš sníst celé jablko?‘ (vyjma stopky). Tohoto dopoledního programu se neúčastnili skautky a skauti, kteří připravovali pro mladší děti šipkovanou.
Po svačině jsme se sešli u venkovních stolů, a aby děti pochytily principy mobilové šifry, zahráli jsme si ve dvou skupinách hru SMS. Následovala příprava oběda, do které se zapojily vybrané děti a ostatní se učily hrát lakros s Filipem a Agentem. Skautky a skauti s Agentem se vytratili prozkoumávat trasu šipkované a připravit úkoly.
Po obědě a klidu jsme se shromáždili před chatkou k drobným hrám. Pomocí němého řazení podle velikosti a rozpočítání byly děti rozděleny na 2 družstva, která proti sobě soutěžila. Nejprve v posílání věcí v kruhu. Další hříčkou byla variace na kámen-nůžky-papír.
Potom už se k nám vysílačkou dostala zpráva, že můžeme poslat první skupinku dětí na šipkovanou. První skupinka vyrazila lesní cestou podle značek – šipek z materiálu, který byl po cestě (kamínky, větve apod.).
Po cestě jsme plnili úkoly jako např. ‚co nejrychleji posbírejte 30 kaštanů a dejte je do vyznačeného kruhu‘ , zjištění konkrétních informací z informační desky u památníku padlých partyzánů a další. Smysl pro soutěživost se projevil, když nás u památníku, který děti zaujal, dohonila druhá skupina, a světlušky a vlčata z první skupinky se svorně rozhodly plížit pryč a utéct z dohledu k další šipce.
V posledním úseku trasy – v lese – měly děti simulovat průchod nebezpečnou oblastí, co nejrychleji se dostat po cestě pryč a chovat se podle kartiček umístěných na stromech . Tady se většina dětí neuvěřitelně vžila do situace a úkoly vzorně plnila. Nakonec jsme překvapeně zjistili, že jsme se ocitli za chatkami – tam čekal poslední úkol – vyjmenovat stromy, které jsme po cestě potkali.
Po příchodu druhé skupiny a kontroly splněných úkolů proběhlo vyhlášení a slavnostní předání výhry (která by dle slov vedoucích mohla přispět k lepšímu všímání zúčastněných a tedy jim být užitečná na příštích šipkovaných) – balení mrkví pro každý tým. Agent potom uspořádal fotografický experiment.
Následovalo sdělování si zážitků ze hry (a dochroupávání mrkví). Zatímco skupinka starající se o svačinu připravovala čaj, ostatní se shromáždili ve společenské místnosti a s sebou si přinesli Stezky, Lucerny/Cestičky a Nováčky a mohli s vedoucími nebo s ostatními probrat některé z uvedených témat. Svačina byla v anglickém stylu – (ač již bylo po páté) čaj, sušenky, společnost a povídání o počátcích skautingu (což byla možnost doplnění znalostí ze/do stezek). Po svačině měli účastníci volný čas na drobné hry ve vlastní režii.
Po večeři jsme si zahráli různé karetní či stolní hry. Sobotní večer byl volnější – povídaví si mohli povídat v pokojících, hráči hrát ve společenské chatce hry, ospalí jít spát.
V neděli ráno jsme se všichni opět sešli u rozcvičky, rozešli se k ranní hygieně a po snídani si začali balit svoje věci, uklízet si pokojíky a potom i v celém areálu základny. Když byla většina povinností splněna a bylo i po svačině, šly děti s Filipem a Agentem na loučku hrát honičky, než bude potřeba vyrazit na nádraží. Potom se všichni vydali na cestu do Nedvědice, odkud nám jel vlak.
Na nádraží jsme dorazili včas, vlak jsme stihli a odjeli do Brna. Bohužel se nepodařilo v neděli zjistit lepší spoj domů, takže jsme tam měli hodně volného času, než nám přijede vlak. Vydali jsme se tedy ke Galerii Vaňkovka a ve volné chvíli Filip zájemcům ukazoval uzly, které ještě neznali. Ostatní si povídali, svačili nebo hráli s Agentem drobnější hry. Pak už byl čas přesunout se zpět na nádraží, nastoupit do vlaku a jelo se domů.
.JPG)