Esperanto (původně Lingvo Internacia – „mezinárodní jazyk“) je nejrozšířenějším mezinárodním plánovým jazykem. Název je odvozen ze pseudonymu, pod nímž roku 1887 polský židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof základy této řeči publikoval. Záměrem tvůrce bylo vytvořit snadno naučitelný neutrální jazyk, vhodný pro použití v mezinárodní komunikaci; jeho cílem však nebylo nahradit ostatní národní řeči.
Ačkoliv žádná země nepřijala esperanto jako úřední jazyk, je používáno komunitou o odhadovaném počtu 100 000 až 2 000 000 mluvčích, z čehož asi tisícovku tvoří mluvčí rodilí. Dosáhlo také některých mezinárodních uznání, jako jsou dvě rezoluce UNESCO či podpora známých osobností veřejného života. V současnosti je esperanto využíváno pro účely cestování, dopisování, mezinárodních setkání a kulturních výměn, kongresů, vědeckých diskuzí, původní i překladové literatury, divadla a kina, hudby, tištěného i internetového zpravodajství, rozhlasového a televizního vysílání.
Důležité znaky esperanta
- Mezinárodní: Esperanto je užitečné hlavně pro komunikaci mezi lidmi různých národů, kteří nemají společný mateřský jazyk.
- Neutrální: Nenáleží žádnému zvláštnímu národu ani zemi, proto funguje jako jazyk neutrální.
- Rovnoprávné: Při používání esperanta se člověk cítí rovnocennější z jazykového hlediska ve srovnání s užíváním například angličtiny při komunikaci s rodilým mluvčím.
- Relativně snadné: Díky struktuře a stavbě jazyka je obvykle snadnější ovládnout esperanto ve srovnání s cizím národním jazykem.
- Živoucí: Esperanto se vyvíjí a žije stejně jako jiné jazyky a lze jím vyjádřit všechny aspekty lidského myšlení a cítění
Vnitřní myšlenkou esperanta je odstranit na neutrálních jazykových základech překážky mezi národy a přimět člověka vidět ve svých bližních lidi a bratry. [L. L. Zamenhof, 1912]
Zaujalo tě esperanto?