Letos jsem byl požádán, abych byl hlavní programový vedoucí, proto jsem rozhodl, že letos zrušíme celotáborovou hru. Především proto, že tábor vnímám jako setkání dobré party lidí sdílející podobné hodnoty, kteří se snaží společně tvořit lepší svět. Možná to není zcela zřejmé, avšak Oldřich Hejl napsal krásné přirovnání, které nám to snad objasní.
Znáte přirovnání symbolického rámce k oříšku v čokoládě? Říká, že činnost, kterou členové oddílu mají dělat, je oříšek, a ten se musí zabalit do dobré čokolády, tedy symbolického rámce (téma tábora) nebo bodování, aby jej členové spolkli. Řekl jsem ne: činnost samotná musí být čokoládou! Jakýkoli symbolický rámec mě už unavoval, vyčerpával, nebavil. Cítil jsem, že nám kvůli tomu chyběl čas na důležité věci.
V oddíle chceme členy vést pomocí vnitřní motivace (dělat věci, protože v nich vidím smysl, protože mě baví, protože sám chci) a oprostit se od motivace vnější (bodování, tresty, odměny), která má jen krátkodobý účinek, a navíc je může odvádět od cílů, o něž se ve výchově snažíme. Efekt vnitřní motivace není okamžitě viditelný, z našeho pohledu jde především o tvorbu oddílové kultury.
Téma letošního tábora nikdo neznal, ale mělo jít poznat. Skauting není hra! Na tábor jsme vyrazili skautovat, učit se novému, pomáhat a tvořit lepší lepší svět, hledat vyšší hodnoty než materiální, budovat si vztah s přírodou. Nejeli jsme si hrát na indiány nebo kovboje či cestovatele kolem Země. Skauting považuji za životní styl, je o chování, smýšlení a činech.
Příběh hry brání reálnému prožívání a žití. Nechci říct, že skauti si nemají hrát, hra lidem slouží k mnoha cenným účelům. Je to cesta, kterou děti rozvíjejí své fyzické, intelektuální, emocionální, sociální a morální dovednosti. Je to cesta tvorby a udržování přátelství. Když si na něco hrajete, tak to znamená, že to není skutečnost. Hru je potřeba časově vymezit, aby bylo jasné, kdy si hrajeme.
Táborový program jsem zaměřil na vytváření dobré komunity lidí usilující především o seberozvoj. Tomuto se podřizoval celý program tábora a jsem hrdý na to, jak se to nakonec povedlo.
V programu se objevila možnost i pomáhat a být užitečný lidem ve světě. Psali jsme dopisy do Turecka, kde byl neprávem uvězněn šéf pobočky Amnesty International.
Letošní tábor se mi líbil, protože byl postaven na respektu, efektivní komunikaci a smysluplných cílech. Občas se něco nepovedlo, nevadí, příště nám to půjde zas o trochu lépe. Především oceňuji u vedoucích, že dokázali používat sebereflexi, a to mi přijde fajn. Nikdo není bez chyby a přiznat si chybu je těžké, ale je to jediná cesta, jak se stát lepším skautem.
Agent